June 2015

asi větříček k nám přivál tyto krásné chlapce

30. june 2015 at 19:38 unimportant
článek ode mě netradiční.
Přemýšlím, jestli mám napsat článek se zapnutou hudbou. Když jí nechám zapnutou, tak se nemůžu soustředit, ale hned po tom, co jí vypnu se mi zdá v prázdném domě ticho. Hudbu ztišuji na tu nejtišší možnost.
Chci Vám neskutečně napsat o jednom zážitku z internátu. Ano, od teď nepoužívám slovo intr protože to nezní tak šíleně hrozně, jako pro mě už dlouho internát byl. Jsem ráda, že jsou konečně prázdniny a já jsem ve své postely. Je škoda, že půlku prázdnin strávím na brigádě. Hned zítra vstávám v pět a jdu tam. POPRVÝ. Jsem z toho hodně nervózní. Už jsem sice psala sestřenici, která v lahůdkách pracovala, ale ta mi hned tak rychle neodpoví. Nezajímam jí. Potřebovala bych se alespoň trochu ujistit, jak to bude vlastně probíhat. Přece o nic nejde. K té brigádě nemám nějaké velké závazky - dělám to dobrovolně! Už se s tím any. přestaň kua stresovat!
A teď k tomu zážitku - Dívčí internát, odříznutí od světa, furt mezi stejnými lidmi. To je náše denní rutina. Jenže teď na konci roku přijeli k nám na internát kluci - jo, kluci o.o . Všechny holky hned namačkané na skle, když přijeli. Italové! V naší věkové kategorii a muzikanti. Takže jsme všechny u oken tekly, že ano. S holkama jsme po tom, co se ubytovali šly na vycházku. Cestou zpátky nás zdravili a mávali na nás "hi!" Užívaly jsme si to. S holkama jsme si povídaly, jaký by to asi bylo mít aférku/románek s italem a společně se tomu smály protože jsme věděly, že se nikdy nic takového nestane.
Na internátě jsme byly poslední dny a chtěly jsme si je po uzavření známek užít! Užívaly jsme si je vycházkama a večerním ponocováním. Tenhle večer byl večer - PLL (seriál Prolhané krásky) - velký maraton. V půl dvanácté nám už padaly oči, když jsme uslyšely ťukání. V pyžamu jsem šla vychně otevřít - na chodbě ale nestála vych, ale někdo jiný. ITALOVÉ. Zazmatkovala jsem, představila jsem si, co by se stalo, kdyby je v našem pokoji vychna viděla a zavolala jsem V. (blondýna, podle všech nejhezčí z našeho pokoje). ,,Are you real blonde?" V. necekla ani hlásku. Nerozuměla, ale oni šli samozřejmě za ní. Ani jedna z holek jim nerozuměla, tak jsem samozřejmě přišla na řadu já - velká angličtinářka, pozor na mě! Vedle V. si lehl Matteo (Mate) a přede mě si sedl Alessandro (můžu psát jen Alex?). Řekla jsem jim, ať jsou potichu, jinak dostaneme dutku a Mate řekl první a jedinou větu, kterou asi uměl: ,,Teachers can sucks my bulls" a položil si na V. hlavu. V. se to líbilo a tak jsem se snažila překládat Alessandrova slova. Alex byl neuvěřitelnej pohodář, vtipálek a byl vlastně jediný, který mi něco ze všech italů něco řekl. Vyprávěl mi, co tu dělají a kdo vlastně jsou. Když nás přišla vych zkontrolovat zalezl rychle do skříně a koukala mu noha - v tu chvíly to bylo šíleně komický. V. říkala, že jsem se Alexovi líbila protože jsem s nim mluvila (chtěla říct, že sice nejsem hezká, ale že když jsem mu jediná něco řekla, tak jsem se mu zalíbila). Občas si říkám - sakra, některý holky prostě nemusejí nic říkat a snačí se jen podívat a kluci jdou za ní. Není to nespravedlivé? Po hodině povídání s Alexem a Matem přišli další kluci. Všichni se naskládali před nás na matraci a jeden si vedle mě sedl - jméno jsem v tom hluku špatně zachytila, takže smůla. Hrozně roztomilý mi přišlo, když řekl: ,,We can sleep with you. We are small" a jakoby se zabalil do klubíčka - to bylo fakt takový awww a ještě, jak se u toho usmál. A to je vlastně všechno. Potom na ně přišla vych protože hrozně řvali. Dutku jsme nedostali, ale byl z toho průser. Na dveře jsme dostaly velkou ceduli (jako jediný z pokojů - btw. rebelky) s italským nápisem vstup zakázán a měli jsme po hehe. Ředitel ty jejich cvičitele seřval, ať si je hlídají a další noc teda samozřejmě nic nebylo. My vstávali v šest a tak jsme se už ani nepotkali. Oni byli od dopoledne do jedný venku. Smůla, ale fajn zážitek. Jsem ráda, že jsem si procvičila ájinu a holky mě potom chválily, že beze mě by si s nima vůbec nepokecaly. Byla jsem pyšná.

Potom jsem byla pyšná znovu, když vyhlásila profesorka mojí (TRAPNOU) slohovku za perfektní a nejlepší ve třídě a řekla mi, že až se bude psát do nějaké soutěže, tak mi řekne a budu psát, že mám prý talent. Spolužačka se na mě otočila a mrkla na mě:,,to by jsi asi mohla psát blog, ne?" . Jsem ráda, že je moje identita skrytá, nebylo by to ona potom. Nemohla bych napsat nic osobního a už bych nemohla psát dopisy (odkaz)

Konečně jsou tu prázdniny! Chci zhubnout, vážně jo. Chci toho dosáhnout! Musím. Musím si napsat plán, jíst zdravě a cvičit. To je to o co stojím.

letter number ten

21. june 2015 at 11:24 dear friend
drahá nejlepší přítelkyně,
před pár minutami jsem přijela domů po 8 hodinové cestě z Řecka až sem. Dlouho jsem nepsala a hodně věcí .. co hodně, ale strašně moc věcí jsem si uvědomila. Teď prosím, prď na to, jak píšu. Prostě čti. Potřebuju ti to poslat. Je to prostě hodně důležitý.

1. BLOG.
na hotelu jsem si přečetla od ''té neviditelné'' článek o zpovědi jedné blogerky. Blog je můj domov a chci blogovat. Nikdy jsem nechtěla víc. Chci poznávat lidi na blogu, znát je a věřit jim. Blog je nepovrchní zpověď. Je to domov, kde tě ti správní lidé podrží. Přes monitory, ano, ale blog mi dal teď hodně síly a dal mi to nejdůležitější .. pocit, že při mě někdo stojí. Prostě jen pocit, že přes počítač mi někdo drží palce protože se tady vyskytlo pár blogerek, které už trochu znám a jsem ráda, že se tu zastaví, zlepší mi náladu a pomůžou mi se správně rozhodnout. Děkuju moc za Vás. Ani nevíte, jak je důležité se při některých životních okamžicích podržet. Prostě jen krátkou zprávou (komentářem), která může cokoliv změnit.
a tím pádem se dostávám i k tomu, že ...

2. SOUKROMÍ A VLOGY.
ráda bych se skrývala pod identitou. Nechci už sem dávat fotky sebe a nechci natáčet videa. Za prvé jsem zjistila, že na to nemám :-), nejde mi to a nenaplňuje mě to. Zato bez fotografování bych nedala ani ránu proto Vám přidávám instagram. Budu tam teď hodně přidávat fotky hlavně z Řecka postupně. Jsem velmi šťastná ale že jsem měla tu možnost si to vyzkoušet a opravdu jsem přemýšlela, že bcyh některé věci mohla zveřejnit a kvůli lidem z blogu se nebát.

3. RODINA.
kurva jo (první sprostý) já mám vážně tu nejlepší rodinu na světě. Jsem na sebe totálně naštvaná, že jsem byla taková puberťačka a neuvědomila jsem si to!!! Stydím se za všechny ty věci, co jsem vyřkla nahlas a i za ty, co jsem si myslela. Co všechno moji rodiče dokázali? Jsou to neuvěřitelný lidi a já je neskutečně miluju. Jsem pyšná, že můžu být zrovna téhle rodiny součástí.

4. LÁSKA.
celou noc jsem přemýšlela, jestli je mi líto, že s ním přidala fotku u moře, kde je nádherná. bože, jak může být někdo tak nádherný jako ona .. a on! spolu by měli určitě i perfektní děti a ty jejich další a byli by spolu spokojená dokonalá rodinka. Já chci prostě jen říct, že na něj opravdu nemám a konečně jsem se s tím naprosto smířila. Téma Matyáš je už uzavřené. I když přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby tu byl vedle mě.

5. SVĚT.
čr se má na evropské poměry sakra fajn. jsem ráda za to, že mám, mám šance na vzdělaní, nic mi na ulici nehrozí, žiju si oproti jiným lidem v luxusu, jsem šťastná, mám celou rodinu, nemám hlad a mám kde hlavu složit. tohle je podle mě hrozně důležitý. chci mít o světě přehled a chci se na něj koukat těma nejlepšíma očima. taky chci, aby byl každý šťastný, ale nejde to. prostě to nejde.

6. VZHLED& OSOBNOST.
měla bych se sebou už konečně něco dělat. Starat se o sebe, ale vědět, že to není to nejdůležitější. Tak dlouho jsem seděla zaprdlá v koutě a teď je načase to změnit. Tohle jsem já - ANY.

tvoje trošku jiná, ale přitom stejná
any.

letter number nine.

11. june 2015 at 10:34 dear friend
drahá nejlepší přítelkyně,
tak já už se balím. do řecka letíme od 11. - 20.6 2015. hrozně se těším na tu zem, fotografování, točení, volno a památky. věci už mám skoro zabalené a jsem už dost nervózní. snad se tam všichni dostaneme v pořádku.
chybí mi psaní dopisů:-(. zato ti to vynahradím dopisem, fotkama (a snad i videem!) z Řecka. zatím se měj krásně.
tvoje cestovatelka any.

letter number eight

6. june 2015 at 18:56 dear friend
drahá nejlepší přítelkyně,
včera jsem viděla zajímavý film. vlastně jsem ho neviděla celý, ale rychle jsem ho proskákala po tom, co jsem si ho stáhla s nadějí, že si ho pustím večer, ale nestalo se tak protože jsem to prostě nestihla. seděl tam chlapec vedle nějaké dívky a povídal si s ní. řekl jí, že se bojí udělat něco kvůli ostatním. že se bojí, jak na to budou reagovat. jsou mu jedno lidé na kterých mu nezáleží, ale na těch které má rád. a má pravdu. konečně mi to došlo. já se prostě bojím lidí, kteří mě znají a mají mě rádi. bojím se, že když se změním, tak mě odsoudí a řeknou si, že jsem se změnila a vypískají mě. to, co bych chtěla udělat je začít natáčet videa - šíleně mě to baví. prostě vlogovat. a změnit svůj styl oblékání na něco jiného než mají všichni ostatní. bojím se, opravdu se bojím.
před dvěma týdny nám pan profesor zadal úkol, aby jsme napsala každá, jaký by měl být náš partner - tři hlavní vlastnosti, které hledáme. na první místo jsem dala hodný (je to asi to nejdůležitější), druhé místo bylo vtipný a třetí místo ... dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem tam šoupla tolerantní. i když teď přemýšlím nad tím, že by pro mě bylo důležité, aby byl .. ano, cítím se velmi trapně, ale chci aby byl hezký a sympatický. chytrý!! zapomněla jsem na chytrý. potřebovala bych teď někoho, kdo mě bude mít rád a já jeho. takovou tu druhou polovičku, která se se mnou bude spojovat.
zjistila jsem, že se mnou není něco v pořádku. za tenhle rok jsem si našla asi tři kluky, které občas potkám ve městě a říkám ostatním, že se mi líbí. ano, líbí se mi a pak se mi líbí ještě víc (co o nich mluvím a ukazuju je holkám a ony -každá- se rozplývajíce se nad jeho profilovou fotkou slintá - jako já). možná protože nevím, jak se chovají - proto se mi líbí, nebo já nevím. říkám, že se mi líbí protože ho neznám a sama si v hlavě (když na něj myslim) vymýšlím, jaký by asi mohl být a co by se dělo, kdyby jsem se mu někdy (haha) líbila. platonická láska?
naše malé městečko je velká drbárna. každý se tu zná, ale mě nezná nikdo - jsem tu totiž nic. jsou tu prostě kluci o kterých ví každá nicmoc holka, že na ně nemá. zná je totiž každý. jsou super sexy a jsou to taková ta smetánka našeho města. ano, ten kluk, co se mi líbí a ani neví, že existuju je smetánka. a nejhorší na tom je, že vím, že si vybere holku ze smetánky. zní to, jako z americkýho filmu trochu. každá holka na škole ho zná, ale ty outsiderky se na něj můžou jen podívat protože tu jsou roztleskávačky. bohužel už jsem dost velká na to, aby jsem si uvědomila, že já -outsiderka- opravdu šanci nemá. možná to mě tak mrzí.

vlog?

5. june 2015 at 20:35 unimportant
čabuste, tento víkend asi žádný článek nečekejte. musím se učit protože jedu do Řecka, ale ještě před tím než odjedu se vás chci na něco zeptat - mám natočit vlog? Vždycky mě to hrozně lákalo, tak mě zajímá jestli by vás to bavilo, nebo ne Usmívající se