May 2015

letter number seven

31. may 2015 at 17:52 dear friend
drahá nejlepší přítelkyně,
píšu ti mezi balením na intr .. mezi hektickým balením na intr. ano, stihnu ti ještě napsat dopis, takže nevyšiluj z všemožných chyb. doufám, že jsi dostala můj minulý dopis, já jsem ještě neodpověděla lidem, kteří moje dopisy komentují a hrozně mě to mrzí. budu to muset stihnout z kámošky počítače - buď dnes, nebo zítra.
dneska mě napadlo, že bych do dopisů přidávala i fotky. nevadilo by ti to? třeba by jsi získala větší informovanost o mě a mém světě.
dneska budeme s holkama slavit konec praxe v MŠ, tak se celkem těším, i když se mi na intr vůbec nechce. stáhly jsme american horror story, koupíme si jídlo, rozvalíme se v D. postely, zachumláme se a opět se vyprdneme na učení. musím uznat, že tyhle momenty mi opravdu chybí. mám je vážně ráda.
dneska vážně nestíhám napsat víc! myslím na tebe, určitě se ještě během dalšího tejdne ozvu s lepším dopisem.
měj se krásně.
tvoje any.
chybíš mi, pamatuj.

letter number six

28. may 2015 at 21:27 dear friend
drahá nejlepší přítelkyně,
viděla jsi včera výměnu manželek a humbuk okolo toho? nikoho neodsuzuju. jen mi velmi vadí, jak říkají té paní, že je špína. nikdo si nezaslouží být takto nazýván. chce se mi z toho brečet. nejen z toho, jak ty holčičky vyrůstají, ale i to, jak na to lidé reagují. pro ostatní by to měl být odstrašující příklad. lidé už jsou takoví - raději nadávají než aby to probírali a poučovali se.

jinak, dlouho jsem nenapsala. už mi chybělo psaní s tebou. konečně mám totiž internet a HLAVNĚ TÁTOVO POČÍTAČ. takže si vždycky na tajňáka sednu k počítači a ťukám do klávesnice. nikdy bych nechtěla, aby viděl to, co ti tady píšu. nechci, aby mě viděl takovou, jaká opravdu jsem ... on to ví, ale já ho chci nechat při tom, že je ve mě kousek normálnosti (mimochodem, až budeš vědět, jak se normálně chovat, tak mi napiš. mě to doma asi nenaučili).

dnes jsem přemýšlela jestli vůbec žiju. nestýkám se často s přátely, nikam moc nechodím - já prostě trávím čas příjemným rozjímáním, nic-neděláním a ničím-měněním. a děsí mě to, že mi to takhle opravdu vyhovuje. to mě máte vidět, když přijedu na intr - holky popisují, co se u nich za víkend událo, co se stalo na diskotece s tamtím klukem, co se stalo nového a potom máte vidět můj obličej, když se snažím rozvspomenout, co se za víkend stalo u mě - nic. kdybych řekla, že nic možná bych vypadala lepšeji (a normálněji) než když se snažím vymyslet čím holky ohromit. možná se tímto bráním tomu, že jsem uvnitř šíleně nudná a spokojená s tím. co znamená podle tebe žít?

jinak, nejlepší přítelkyně, mám obrovitánckou radost z toho, jak minulý dopis okomentovalo pár lidí. i těch pár lidí mi zvedlo náladu a pokřivili mi pusu do prazvláštního bláznivého šíleného úsměvu.

chci i nechci, aby jsi mě brala vážně. některé věci nemyslím tak, jak je píšu protože ve mě žije spoustu osob, které se hlásí vždy v jinou situaci (špatnou situaci). někdy jsem ten nejhodnější člověk na světě a potom jsem zlá jedovatá čůza. jednou jsem vintage zaťáplá holka a někdy jsem ulítlá holka v modern stylu. možná puberta? tyhle osoby (mám pocit) se totiž ve mě budou mlátit ještě hodně dlouho .. možná navždy.

a jsme tím, co jsme nebo to, čím chceme být???

nejlepší přátelkyně, zítra mi končí praxe. už teď se mi chce brečet. bylo to tam tak neskutečně úžasné a všechny ty malé děti mi nehorázně přirostly k srdci. nedokážu si představit, jak to přežiju bez adámkovo nejroztomilejšího úsměvu, eminých pocákaných zástěr, gabčovo divných obrázků a toho řevu, který mi lezl na nervy a teď ty poslední dny mi šíleně lebedí. mimochodem, na moje slova si, drahá nejlepší přítelkyně, brzy zvykneš. prostě je mám ráda. jsou skvělý a byla to ta nejhezčí zkušenost. chci být prostě učitelka. hodně jsem si toho uvědomila.

takže se měj krásně, drahá nejlepší přítelkyně, napiš mi hned obratem až dopis dostaneš!
budu čekat,
tvoje any.


letter number five

10. may 2015 at 11:51 dear friend
drahá nejlepší přátelkyně,
asi mi ani nevadí, že mé články nikdo nečte, i když by to byl skvěly pocit, aby na můj blog někdo chodil rád a těšil se na každý článek. I já mám své stále blogerky, které zbožňuji. psaní mě ale baví, tak budu psát dál.
ve čtvrtek (když byl svátek práce) jsem šla s j. do baru - musela jsem dát tomu životu šanci (a hlavně jsem možná chtěla potlačit kousek introverta). vzala s sebou kamarádky, které mi nebyly ani trochu sympatické a neměla jsem se s nimi o čem bavit. řešily kluky a rtěnky. j. se změnila. má jiný smysl pro humor, který mi vůbec nevyhovuje, ale přitom to byla jedna z nejskvělejších holek. nevím, proč teď chodí každý víkend někam pařit a vykousne (nesnáším ten název) se s někym jiným. navíc začala kouřit a chová se povýšeně. možná, že jsem zpomalená protože všichni z mých přátel se tak začali chovat. nemyslím si, že v šestnácti je ok, aby holky chodily po barech a líbaly se s každým na potkání.
možná, že jsem naivní. je mi šestnáct a ještě s nikým jsem se nelíbala. né, že by k tomu nikdy nebyla příležitost, ale vždycky jsem se tak nějak stáhla. možná, že hlavní problém bude v tom, že jsem se nikdy pořádně nezamilovala - nebo jsem se bála? je to přece normální,ne? první pusu si nemusíme šetřit pro někoho extra, vždyť je to prostě jen pusa .. není to žádný poklad. ach jo, nejlepší přítelkyně, poraď.
tvoje hormonálně zmatená any.


letter number four

9. may 2015 at 10:47 dear friend
drahá nejlepší přítelkyně,
taky jsi ten typ člověka, který má v hlavě hromadu myšlenek a potřebuje si je někam zapsat protože jsou pro něj později hrozně důležité? Doufám, že ano protože tady mám pro tebe ty první myšlenky. Doufám, že je nikde nevyslepičíš, jsou pro mě hrozně důležité a tajné, (některé možná nepochopíš):
◘ Je úžasná. Sedí tady o pár sedadel dál. Září elánem, je usměvavá. Kvůli ní jsem ráda za to, co chci dělat. Dává mi to, co potřebuju. Pocit, že to, co budu dělat je správné. Je slepá a vidí toho víc než my všichni dohromady.
◘ Je úžasné, jak můžou dvě správně mířené věty změnit všechny vaše názory.
◘ Nejzábavnější na tomto světě je to, že je tady všechno diskutabilní.
◘ Daisy Mrázová je úžasná a inspirující paní.Je to jeden z těch lidí, který má v sobě něco víc. Chtěla bych s ní strávit chvilku času a popovídat si o jejím životě. Její životní myšlenkz si chci zapsat a číst si je každý den.
◘ Moje myšlenky víří vzduchem. Existuje láska?
◘ To, co nás ovlivňuje není velká událost, ale krátký úsek života.
◘ Ach jo, holky. Kdy už si konečně uvědomíte, že cígo a flaška není sexy. Možná jen pro nějaké chlapce, kteří za nic nestojí. Máte na víc. Máte na víc než na snapy s alkoholem z party, opravdu.

letter number three

3. may 2015 at 15:53 dear friend
Drahá nejlepší přítelkyně,
už je to tady! Konečně mám svůj vlastní pokoj. Ano, je to pravda. Jsem šíleně š'tastná. Tak hrozně dlouho jsem si ho přála. Je hrozně velký a já se v něm cítím malá a zatím se tam necítím v bezpečí. Chci to tam mít co nejútulnější. Zařídím si ho do takového retro-travel stylu. Babička mi přivezla starý kufr po pradědovi - hrozně si toho vážím. Ten kufr pro mě hrozně znamená. Musím si toho ještě hodně pořídit. Zítra nejdu do školy protože nám nefunguje pračka, takže nemám na intr co na sebe a byla by to kravina. Stejně jsou to jen čtyři dny. Celý rok jsem tam chodila, jak pitomec. Holky si odjížděly kdy chtěly a já tam tvrdla. Tyhle dny si to vynahradím. Bude to pecka. Zatím se měj :-) Za pár dní ti pošlu dopisem fotku!
tvoje any.