April 2015

letter number two

12. april 2015 at 16:38 | any. |  dear friend
Drahá nejlepší přítelkyně,
jelikož se dnešní svět řídí hlavně vzhledem, tak bych ti chtěla napsat něco, co spoustu holek v mém věku nechápe. Vím, že ty to pochopíš protože jsi úžasná.
Mám nedokonalou pleť, kruhy pod očima, kulatý obličej a jsem se sebe více méně spokojenější než holky, které si svůj obličej ráboby navrhnou podle sebe. Naučila jsem se mít ráda sebe i svůj obličej, aníž bych na sebe patlala spoustu makeupu. Mám ze sebe velkou radost. Chtěla bych tě tedy přesvědčit, proč makeup nepoužívat.
Za prvé: Nejsem ranní ptáče. Vstávat jen kvůli tomu, abych se namalovala? To nikdy! Raději strávím pár hezkých chvil sněním o tom, co by se třeba mohlo stát, ne? Navíc sny podporují naší kreativitu a spánek je dobrý pro přírodní krásu. Žádné kruhy pod očima a vaše pleť se bude obnovovat a beďáry by měli vymizet.
Za druhé: Učím se mít takhle ráda svou opravdovou tvář. Jsem prostě taková i se svýma chybama a svět by si to měl uvědomit. Já ze sebe nechci dělat něco jiného než jsem. Nechci ze sebe dělat někoho s dlouhýma tmavýma řasama a perfektní pletí.
Za třetí: Lidé Vám to začnou závidět. Mám spoustu kamarádek, co mi už řeklo, že se mám dobře. Že jsem hezká přirozeně a nemusím na sebe něco patlat. Ony jsou samozřejmě taky krásné, ale když ze sebe sundají tu masku, kterou dlouho vystavují světu, tak je jasné, že to lidi překvapí.
Za čtvrté: Vždycky, když máte špatný den můžete si říct, že jednou se namalujete a všichni upadnou, hehe. Že jste ještě nevyšerpala všechny vaše triky na to, jak zapůsobit.
Za páté: Když používáte makeup vaše pleť nemůže dýchat - stárne a její stav se zhoršuje.
Za šesté: Makeup a všechny tyhle carapatičky jsou velmi drahé. Vůbec nechápu, jak bych si mohla dovolit řasenku za dvě stovky. Přijde mi to, jako vyhazování peněz. Už jen to, že si musíte dokupovat pudr, bronzr, věci na obočí a tak.
Myslím, že šest důvodů stačí. Chtěla bych, aby jsi byla sama se sebou spokojená a proto by jsi měla smýt ten makeup a koukat se na sebe a ne na svou masku. Chce to ale velkou dávku odvahy a já věřím, že ty to zvládneš.
tvoje veselá a spokojená any.

letter number one

11. april 2015 at 17:54 dear friend
Drahá nejlepší přítelkyně,
jsem neskutečně ráda, že jsem si zrovna tebe mohla vybrat na dopisování. Já jsem any. a ty budeš od teď mou přítelkyní (vlastně z donucení) a budeš muset číst a snášet všechny ty mé bláznoviny z každodenního života.
Tak abych se snad představila.. Já jsem any. Chodím na pedagogickou školu a je mi šestnáct let. Baví mě zpívat, malovat a fotit. Nejsem dobrá na sporty. Jednou bych chtěla pomáhat lidem, kteří to opravdu potřebují. Jsem hodně náladová a nevím, kdo jsem. Nejsem tedy vyrovnaná - každý den jsem někdo jiný. Kdy jindy než v šestnácti zjistit, kdo vlastně jsem a jaké jsou mé osobní názory? Mám ráda knihy a nesnáším sociální sítě. Každý si jen upraví profil podle toho, jaký by chtěl být. Seznámení z očí do očí a opravdový rozhovor nám dá mnohem víc než projetí si celého profilu. Mám dobrý hudební vkus! Ujíždím na vintage věcech. Dokázala bych strávit strašně dlouho sama .. jsem totiž takový poloviční asociál.
Každý den ti napíšu pár slov o mém životě. Doufám, že se těšíš!
užij si sobotu,
tvoje nejlepší přítelkyně any.