zařazeno do "unimportant"

29. july 2015 at 19:28 |  unimportant
omg omg omg, možná pojedu na koncert glena hansarda ♥.


jsem lenivě rozplánutá na gauči a sleduji televizi. aníž bych pohla jediným svalem prohlídnu si rodiče v úplně stejné poloze. rodinu nezapřeš. jsem totálně unavená z brigády úplně stejně, jako rodiče. ,,nepůjdeme nakoupit, tati?" mrknu na tátu a ten jen zvedne ramena a dál pozoruje televizi. ,,večer jsme měli na něco hroznou chuť a nic tu nebylo. nekoupíme aspoň mlíko?" tentokrát se svalím z pohovky na nohy a naznačím taťkovi, že opravdu chci jít nakoupit. chvilku se dohadujeme a pak nakonec rozhodneme, že půjdeme. ,,ale nekoupíme nic nezdravýho jinak budu tlustá, ok?" řeknu se smíchem ,,vymyslela jsem totiž takovej plán, že si nejdřív najdu kluka a až potom ztloustnu." taťka se usměje a mamka na to, vážně hnusně: ,,a toho si chceš jako najít jak? Tak, že budeš sedět u počítače a nikam nepůjdeš?"
Tak přesně v tuhle chvíly jsem se cítila, jako Bridget Jonesová (bridžít džonsnová - nechci hledat, jak se to píše. máme pomalej net). měla pravdu, vážně žiju nezajímavý a nudný život. ve svém životě (život dlouhý 16 let) jsem s klukem nic neměla. jsem trošku větší looserka. ve všech amerických filmech už dávno každý s někým chodí, ale já? začínám depkovatět a to jen kvůli pár větám mojí matky.

cítím se hloupě, promiňte, že jsem něco takového napsala.
 

ten day you challenge (day three)

22. july 2015 at 13:51 |  challenge
10 tajemství | 9 lásek | 8 obav | 7 přání | 6 míst | 5 jídel | 4 knihy | 3 filmy | 2 písně | 1 fotka

1. obava - moje největší obava je ta, že ztratím nějakého člověka z mých nejbližších lidí - že umře, nebo se bude trápit.
2. obava - že nebudu moct jít po ulici beze strachu, že se mi něco stane.
3. obava - že nebudu moct mít dítě.
4. obava - mám strach z ještěrek a mečounů.
5. obava - občas mám strach z toho, kdo jsem.
6. obava - že nebudu mít šťastný život a něco promeškám.
7. obava - mám strach z toho, že tu jsem jen náhodný pěšák. nic neovlivnim a ničeho nedosáhnu.
8. obava - z imigrantů.

ten day you challenge (day two)

14. july 2015 at 12:45 | any. |  challenge
dobré ráno znovu. narozdíl od včerejška jsem si chtěla dát aktivní den, ale zrovna dneska prší - na potvoru, tak jsem se stejně rozhodla začít den trochu aktivnějsi a napsat článek - přesněji další den challenge. Dnes musím napsat o svých devíti láskách.
10 tajemství | 9 lásek | 8 obav | 7 přání | 6 míst | 5 jídel | 4 knihy | 3 filmy | 2 písně | 1 fotka

1.láska - ke komu jsem pociťovala lásku, jako první byla samozřejmě moje rodina. je neskutečný, že někteří lidé s vámi vydrží od narození do současnosti a mají vás furt stále rádi. myslím, že rodina tady bude vždycky a já jsem moc ráda, že něco jako rodina existuje protože se nemusíme nikdy cítit sami.

2. láska - Dominik ze školky. hrozně se mi líbili jeho kudrnaté, blonďaté vlasy. furt jsem za nim běhala, on se o mě vůbec nezajímal, ale do teď na něj ráda vzpomínám. byla to moje velká školkovská láska.

3. láska - Radek na prvním stupni. byl to ten nejhezčí kluk ze třídy než šel na gyml. jednou se mě zeptal, jestli s ním nechci chodit, jak já jsem byla šťastná a styděla jsem se. hned po hodině, co se dozvěděl mojí odpověď za mnou běžel a dal mi ruku okolo ramen. strašně jsem se styděla a tak jsem mu jí odhodila. on mi řekl, že teď když spolu chodíme mi to nesmí vadit a tak jsem mu jí tam nechala, ale samozřejmě jsem si to takhle nepředstavovala. potom jsme si psali emaily.

4. láska - byl Zac Efron z High school musical. já jsem ho opravdu zbožňovala a to mi vydrželo do teď - no, samozřejmě ho už tak nezbožňuju, ale stejně se vždy při nějakém filmu s ním roztejkám, haha.

5. láska - Martin na druhém stupni. nechtěla jsem to uspěchaný, chtěla jsem to milý a sladký a on byl takový. byl o rok mladší a seznámili jsme se na floorballe. byl to nejlepší hráč a mě by ani ve snu nenapadlo, že by jsem se mu líbila. pamatuju si, jak jsem mu napsala před zápasem, ať neběhá, jako tryskomyš, nebo něco takovýho a od tý doby to už jelo. připadal mi hodně chytrej a rozumnej. chodili jsme spolu hodně dlouho. asi půl roku. dělali jsme spolu hrozný kraviny a měli jsme fakt suprovej vztah až na to, že ani jeden z nás neudělal první krok k první puse. já se styděla a on asi nechtěl tlačit na pilu, ale ráda na to vzpomínám.


teď jsem v druháku a další láska už neproběhla. jsem hodně stydlivá a nepoznávam teď dost lidí. když už mě nějaký kluk chce, tak mi prostě něčím nesedí. začala jsem být možná až přehnaně krytická. přesto se těším, až se objeví nějaká nová láska a já vám o ní budu moct básnit a budu šťastná. co takhle ten Matyáš, který se mi tak dlouho líbí, ale ještě se neznáme, haha? :-D nechám to náhodě.

6. láska -

7. láska -

8. láska -

9. láska -


mějte se rádi a láska si vás najde sama a pokud už našla, tak si jí užívejte na sto procent. hlavně nedávejte svoje srdce na dranc nějakýmu hulvátovi, který za to nestojí, ať se váš list všech lásek neposkvrní nějakým černým inkoustem. vaše any.
 


ten day you challenge (day one)

13. july 2015 at 10:51 |  challenge
Konečně mám čas na článek. Doma není ani noha a já nemám brigádu. Sedím u stolu s borůvkovým koktejlem a rozhoduju se, co budu dělat raději - budu se flákat a kouknu na film, nebo napíšu článek a okomentuju Vaše blogy. No, teď vidíte, jak jsme se rozhodla - yey! Našla jsem si totiž na blogu challenge. Myslím, že je to fajn nápad. Zkusit psát o určitém tématu a nepsat jen tak z bůhdarma. Moje psací challenge se jmenuje Ten day you challenge. Já myslím, že na blogu jsou samé chytré duše a hned to pochopí. Jdu na to.
10 tajemství | 9 lásek | 8 obav | 7 přání | 6 míst | 5 jídel | 4 knihy | 3 filmy | 2 písně | 1 fotka
jsem ráda, že je utajená moje anonymita.

1. jedno z mých největších tajemství je to, že jsem viděla pradědu umírat. mám to, jako malá nehorázně rozmazaný, ale pamatuju si, jak jsem jela k babičce a uviděla jsem tam okolo pradědy všechny ty doktory, jak ho odváželi a on mě chytil za ruku a něco se mi snažil říct (nerozuměla jsem mu, jak se svíjel bolestí), ale mamka mě hned odvedla takže do teď nevím, co mi to chtěl říct a chtěla bych moct (možná nejvíc na celým světě) vědět jestli jsem si to nevymyslela. byla jsem hodně malá.

2. jsem hrozný prase. v nějakém článku jsem četla, že poznáme, jací jsme, když jsme v soukromí, kde nás nikdo nevidí.

3. nehorázně mi chybí spoustu osob, který jsem ztratila. doufám, že se přes to jednou dostanu. člověka, který mi chybí nejdýl jsem neviděla asi 4 roky. někdy bych chtěla vědět, jestli čas opravdu léčí.

4. mám málo blízkých přátel. dokážu si bez nich představit život. myslím, že bych zvládla být sama.

5. líbí se mi víc holek než kluků. možná tím, že se o sebe tolik kluků nestará. fakt bych dokázala vyjmenovat víc hezkých holek než kluků. hrozný. občas se bojím, že jsem kvůli tomu lesba.

6. když se mi někdo líbí jsem nehorázně posedlá. ale fakt. do týdne o něm vím z jeho facebooku mnohem víc, než on sám. nikdy jsem se, ale ještě neprozradila.

7. hodně často přemýšlím nad tím, co by ostatní dělali, kdyby se dozvěděli, že jsem umřela. brečeli by?

8. chtěla bych být hrozně youtuberkou. nebo fotit svoje fotky (zajímavě je upravovat a tak). bohužel na to nejsem dost hezká. na fotky prostě musíš být hezká, aby měli úspěch.

9. když se něco naučím tak to hned zapomenu. nemám dlouhodobou paměť. neumím základy a neumím ani hodiny. do teď se řídím jen digitálníma. když mi někdo řekne ve třičtvrtě na šest v parku, tak ho prosím, aby mi to řekl digitálně. stejně se to, ale nenaučím.

10. nevím, kdo jsem. každý týden se chovám jinak, chci něco jiného, chci vypadat jinak, hrotím a nehrotím svůj vzhled. chtěla bych být hipster, barbie, rockerka, milá holka, mrcha, nenápadná, společenská a prostě furt něco. mám proto problémy s nakupováním. nikdy nevím, co se mi líbí a co se mi bude líbit.

sdělila jsem vám jedny z deseti tajemství. za některé se stydím, některé nechci ani vyslovit nahlas a některých se dokonce bojím. chtěla jsem je, ale hrozně napsat. jsou částí mě a já chci, aby jsme se nebáli tímto říkat, co cítíme a jací opravdu jsme. tajemství nás spojují, ne? vždyť jsme všichni lidi a pokud se budeme do sebe zavírat, tak to bude v nás mokvat a hnít. nechci, aby jsme byli prohnilí. chápu, že někteří si budou říkat, že ta tajemství nejsou tajemství, ale pro mě jsou. o takových věcech jsem ještě s nikým nemluvila. přesto jsou tyhle všechny pocity a tajemství normální. jsem jen člověk. jaké jsou vaše tajemství a co říkáte na ty moje?

letter number eleven

3. july 2015 at 20:45 |  dear friend
drahá nejlepší přítelkyně,
stojím a pohlížím na sebe. takhle jsem si to nepředstavovala. do očí se mi derou slzy. chtěla jsem si věřit přes to všechno, co dělám proti proudu. chtěla jsem to mít ráda, nechtěla jsem aby mi to dělalo svět horší. chceme být jiní, ale zapadat. natahuju se a přemýšlím, jak budu vypadat na plovárně, když zatáhnu břicho. vůbec žádná sláva.
co jsem si sakra myslela? myslela jsem si to, že když nebudu rok nic dělat zůstane mi stejná postava? jsem z toho fakt špatná a moje sebevědomí hluboce kleslo. kleslo i po tom, co jsem byla na intru, ale stejně si připadam silná. do té doby než přišlo období plavek.. trust yourself!
píšu ti o tom furt, že jo? jsem příšerně zamindrákovaná a mrzí mě, že teď v poslední době řešim jenom sebe. nekoukám se kolem sebe, nepřemýšlím o lidech. myslím jen na sebe.
dneska jsem seděla v obchoďáku a čekala na kámošku. vedle mě seděl klučík a brečel - nikoho vedle sebe neměl. chvilku jsem přemýšlela, jestli se ho mám oslovit a nakonec jsem k němu jediná šla a ptala se ho: ,,copak ty jsi se ztratil? jsi tu sám?" on brečel, jedl rohlík a já mu nerozuměla. nakonec jeho otec přišel (obhlížel autobusy), usmál se na mě a já byla na sebe pyšná. prý nevěděl, že bude brečet, když se na pár sekund vytratí a koukne se na autobusovou tabulku.
nakonec jsem se rozhodla fotky přidávat, jsem hrozná, hehe.
mimochodem, dneska jsem dostala knížku od Zoelly ♥ hrozně moc jsem si jí přála a teď už je konečně na stole!! dostala jsem jí za vysvědčení :-) vím, že je hrozně mainstream, ale Zoellu mám hrozně ráda! :-)

tuhle fotku jsem vyfotila v Řecku - něčím se mi hrozně líbí.
článek s fotkami z řecka už připravuju #stayexcitedplease

mimochodem, dost teď koukám po klukovi z brigády, takže o tom taky později :-P

makat víc a trošku víc inspirace, jj

1. july 2015 at 19:57 |  unimportant
odfláknutý článek.
upocenou rukou jezdím po klávesnici a očima hledám správnou klávesu, abych napsala těchto pár slov a trošku se v půlce workoutu namotivovala. moje fyzička nedosahuje tak daleko, abych půlhodnu makala, jako ona (ta holka na videu.). Hrozně Vám chci odpovědět na všechny vaše komentáře a podívat se na Vaše nové články, ale musím si nejdřív udělat čas, tak snad Vám to nevadí, miluju vás !

asi větříček k nám přivál tyto krásné chlapce

30. june 2015 at 19:38 |  unimportant
článek ode mě netradiční.
Přemýšlím, jestli mám napsat článek se zapnutou hudbou. Když jí nechám zapnutou, tak se nemůžu soustředit, ale hned po tom, co jí vypnu se mi zdá v prázdném domě ticho. Hudbu ztišuji na tu nejtišší možnost.
Chci Vám neskutečně napsat o jednom zážitku z internátu. Ano, od teď nepoužívám slovo intr protože to nezní tak šíleně hrozně, jako pro mě už dlouho internát byl. Jsem ráda, že jsou konečně prázdniny a já jsem ve své postely. Je škoda, že půlku prázdnin strávím na brigádě. Hned zítra vstávám v pět a jdu tam. POPRVÝ. Jsem z toho hodně nervózní. Už jsem sice psala sestřenici, která v lahůdkách pracovala, ale ta mi hned tak rychle neodpoví. Nezajímam jí. Potřebovala bych se alespoň trochu ujistit, jak to bude vlastně probíhat. Přece o nic nejde. K té brigádě nemám nějaké velké závazky - dělám to dobrovolně! Už se s tím any. přestaň kua stresovat!
A teď k tomu zážitku - Dívčí internát, odříznutí od světa, furt mezi stejnými lidmi. To je náše denní rutina. Jenže teď na konci roku přijeli k nám na internát kluci - jo, kluci o.o . Všechny holky hned namačkané na skle, když přijeli. Italové! V naší věkové kategorii a muzikanti. Takže jsme všechny u oken tekly, že ano. S holkama jsme po tom, co se ubytovali šly na vycházku. Cestou zpátky nás zdravili a mávali na nás "hi!" Užívaly jsme si to. S holkama jsme si povídaly, jaký by to asi bylo mít aférku/románek s italem a společně se tomu smály protože jsme věděly, že se nikdy nic takového nestane.
Na internátě jsme byly poslední dny a chtěly jsme si je po uzavření známek užít! Užívaly jsme si je vycházkama a večerním ponocováním. Tenhle večer byl večer - PLL (seriál Prolhané krásky) - velký maraton. V půl dvanácté nám už padaly oči, když jsme uslyšely ťukání. V pyžamu jsem šla vychně otevřít - na chodbě ale nestála vych, ale někdo jiný. ITALOVÉ. Zazmatkovala jsem, představila jsem si, co by se stalo, kdyby je v našem pokoji vychna viděla a zavolala jsem V. (blondýna, podle všech nejhezčí z našeho pokoje). ,,Are you real blonde?" V. necekla ani hlásku. Nerozuměla, ale oni šli samozřejmě za ní. Ani jedna z holek jim nerozuměla, tak jsem samozřejmě přišla na řadu já - velká angličtinářka, pozor na mě! Vedle V. si lehl Matteo (Mate) a přede mě si sedl Alessandro (můžu psát jen Alex?). Řekla jsem jim, ať jsou potichu, jinak dostaneme dutku a Mate řekl první a jedinou větu, kterou asi uměl: ,,Teachers can sucks my bulls" a položil si na V. hlavu. V. se to líbilo a tak jsem se snažila překládat Alessandrova slova. Alex byl neuvěřitelnej pohodář, vtipálek a byl vlastně jediný, který mi něco ze všech italů něco řekl. Vyprávěl mi, co tu dělají a kdo vlastně jsou. Když nás přišla vych zkontrolovat zalezl rychle do skříně a koukala mu noha - v tu chvíly to bylo šíleně komický. V. říkala, že jsem se Alexovi líbila protože jsem s nim mluvila (chtěla říct, že sice nejsem hezká, ale že když jsem mu jediná něco řekla, tak jsem se mu zalíbila). Občas si říkám - sakra, některý holky prostě nemusejí nic říkat a snačí se jen podívat a kluci jdou za ní. Není to nespravedlivé? Po hodině povídání s Alexem a Matem přišli další kluci. Všichni se naskládali před nás na matraci a jeden si vedle mě sedl - jméno jsem v tom hluku špatně zachytila, takže smůla. Hrozně roztomilý mi přišlo, když řekl: ,,We can sleep with you. We are small" a jakoby se zabalil do klubíčka - to bylo fakt takový awww a ještě, jak se u toho usmál. A to je vlastně všechno. Potom na ně přišla vych protože hrozně řvali. Dutku jsme nedostali, ale byl z toho průser. Na dveře jsme dostaly velkou ceduli (jako jediný z pokojů - btw. rebelky) s italským nápisem vstup zakázán a měli jsme po hehe. Ředitel ty jejich cvičitele seřval, ať si je hlídají a další noc teda samozřejmě nic nebylo. My vstávali v šest a tak jsme se už ani nepotkali. Oni byli od dopoledne do jedný venku. Smůla, ale fajn zážitek. Jsem ráda, že jsem si procvičila ájinu a holky mě potom chválily, že beze mě by si s nima vůbec nepokecaly. Byla jsem pyšná.

Potom jsem byla pyšná znovu, když vyhlásila profesorka mojí (TRAPNOU) slohovku za perfektní a nejlepší ve třídě a řekla mi, že až se bude psát do nějaké soutěže, tak mi řekne a budu psát, že mám prý talent. Spolužačka se na mě otočila a mrkla na mě:,,to by jsi asi mohla psát blog, ne?" . Jsem ráda, že je moje identita skrytá, nebylo by to ona potom. Nemohla bych napsat nic osobního a už bych nemohla psát dopisy (odkaz)

Konečně jsou tu prázdniny! Chci zhubnout, vážně jo. Chci toho dosáhnout! Musím. Musím si napsat plán, jíst zdravě a cvičit. To je to o co stojím.

letter number ten

21. june 2015 at 11:24 |  dear friend
drahá nejlepší přítelkyně,
před pár minutami jsem přijela domů po 8 hodinové cestě z Řecka až sem. Dlouho jsem nepsala a hodně věcí .. co hodně, ale strašně moc věcí jsem si uvědomila. Teď prosím, prď na to, jak píšu. Prostě čti. Potřebuju ti to poslat. Je to prostě hodně důležitý.

1. BLOG.
na hotelu jsem si přečetla od ''té neviditelné'' článek o zpovědi jedné blogerky. Blog je můj domov a chci blogovat. Nikdy jsem nechtěla víc. Chci poznávat lidi na blogu, znát je a věřit jim. Blog je nepovrchní zpověď. Je to domov, kde tě ti správní lidé podrží. Přes monitory, ano, ale blog mi dal teď hodně síly a dal mi to nejdůležitější .. pocit, že při mě někdo stojí. Prostě jen pocit, že přes počítač mi někdo drží palce protože se tady vyskytlo pár blogerek, které už trochu znám a jsem ráda, že se tu zastaví, zlepší mi náladu a pomůžou mi se správně rozhodnout. Děkuju moc za Vás. Ani nevíte, jak je důležité se při některých životních okamžicích podržet. Prostě jen krátkou zprávou (komentářem), která může cokoliv změnit.
a tím pádem se dostávám i k tomu, že ...

2. SOUKROMÍ A VLOGY.
ráda bych se skrývala pod identitou. Nechci už sem dávat fotky sebe a nechci natáčet videa. Za prvé jsem zjistila, že na to nemám :-), nejde mi to a nenaplňuje mě to. Zato bez fotografování bych nedala ani ránu proto Vám přidávám instagram. Budu tam teď hodně přidávat fotky hlavně z Řecka postupně. Jsem velmi šťastná ale že jsem měla tu možnost si to vyzkoušet a opravdu jsem přemýšlela, že bcyh některé věci mohla zveřejnit a kvůli lidem z blogu se nebát.

3. RODINA.
kurva jo (první sprostý) já mám vážně tu nejlepší rodinu na světě. Jsem na sebe totálně naštvaná, že jsem byla taková puberťačka a neuvědomila jsem si to!!! Stydím se za všechny ty věci, co jsem vyřkla nahlas a i za ty, co jsem si myslela. Co všechno moji rodiče dokázali? Jsou to neuvěřitelný lidi a já je neskutečně miluju. Jsem pyšná, že můžu být zrovna téhle rodiny součástí.

4. LÁSKA.
celou noc jsem přemýšlela, jestli je mi líto, že s ním přidala fotku u moře, kde je nádherná. bože, jak může být někdo tak nádherný jako ona .. a on! spolu by měli určitě i perfektní děti a ty jejich další a byli by spolu spokojená dokonalá rodinka. Já chci prostě jen říct, že na něj opravdu nemám a konečně jsem se s tím naprosto smířila. Téma Matyáš je už uzavřené. I když přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby tu byl vedle mě.

5. SVĚT.
čr se má na evropské poměry sakra fajn. jsem ráda za to, že mám, mám šance na vzdělaní, nic mi na ulici nehrozí, žiju si oproti jiným lidem v luxusu, jsem šťastná, mám celou rodinu, nemám hlad a mám kde hlavu složit. tohle je podle mě hrozně důležitý. chci mít o světě přehled a chci se na něj koukat těma nejlepšíma očima. taky chci, aby byl každý šťastný, ale nejde to. prostě to nejde.

6. VZHLED& OSOBNOST.
měla bych se sebou už konečně něco dělat. Starat se o sebe, ale vědět, že to není to nejdůležitější. Tak dlouho jsem seděla zaprdlá v koutě a teď je načase to změnit. Tohle jsem já - ANY.

tvoje trošku jiná, ale přitom stejná
any.

letter number nine.

11. june 2015 at 10:34 |  dear friend
drahá nejlepší přítelkyně,
tak já už se balím. do řecka letíme od 11. - 20.6 2015. hrozně se těším na tu zem, fotografování, točení, volno a památky. věci už mám skoro zabalené a jsem už dost nervózní. snad se tam všichni dostaneme v pořádku.
chybí mi psaní dopisů:-(. zato ti to vynahradím dopisem, fotkama (a snad i videem!) z Řecka. zatím se měj krásně.
tvoje cestovatelka any.

letter number eight

6. june 2015 at 18:56 |  dear friend
drahá nejlepší přítelkyně,
včera jsem viděla zajímavý film. vlastně jsem ho neviděla celý, ale rychle jsem ho proskákala po tom, co jsem si ho stáhla s nadějí, že si ho pustím večer, ale nestalo se tak protože jsem to prostě nestihla. seděl tam chlapec vedle nějaké dívky a povídal si s ní. řekl jí, že se bojí udělat něco kvůli ostatním. že se bojí, jak na to budou reagovat. jsou mu jedno lidé na kterých mu nezáleží, ale na těch které má rád. a má pravdu. konečně mi to došlo. já se prostě bojím lidí, kteří mě znají a mají mě rádi. bojím se, že když se změním, tak mě odsoudí a řeknou si, že jsem se změnila a vypískají mě. to, co bych chtěla udělat je začít natáčet videa - šíleně mě to baví. prostě vlogovat. a změnit svůj styl oblékání na něco jiného než mají všichni ostatní. bojím se, opravdu se bojím.
před dvěma týdny nám pan profesor zadal úkol, aby jsme napsala každá, jaký by měl být náš partner - tři hlavní vlastnosti, které hledáme. na první místo jsem dala hodný (je to asi to nejdůležitější), druhé místo bylo vtipný a třetí místo ... dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem tam šoupla tolerantní. i když teď přemýšlím nad tím, že by pro mě bylo důležité, aby byl .. ano, cítím se velmi trapně, ale chci aby byl hezký a sympatický. chytrý!! zapomněla jsem na chytrý. potřebovala bych teď někoho, kdo mě bude mít rád a já jeho. takovou tu druhou polovičku, která se se mnou bude spojovat.
zjistila jsem, že se mnou není něco v pořádku. za tenhle rok jsem si našla asi tři kluky, které občas potkám ve městě a říkám ostatním, že se mi líbí. ano, líbí se mi a pak se mi líbí ještě víc (co o nich mluvím a ukazuju je holkám a ony -každá- se rozplývajíce se nad jeho profilovou fotkou slintá - jako já). možná protože nevím, jak se chovají - proto se mi líbí, nebo já nevím. říkám, že se mi líbí protože ho neznám a sama si v hlavě (když na něj myslim) vymýšlím, jaký by asi mohl být a co by se dělo, kdyby jsem se mu někdy (haha) líbila. platonická láska?
naše malé městečko je velká drbárna. každý se tu zná, ale mě nezná nikdo - jsem tu totiž nic. jsou tu prostě kluci o kterých ví každá nicmoc holka, že na ně nemá. zná je totiž každý. jsou super sexy a jsou to taková ta smetánka našeho města. ano, ten kluk, co se mi líbí a ani neví, že existuju je smetánka. a nejhorší na tom je, že vím, že si vybere holku ze smetánky. zní to, jako z americkýho filmu trochu. každá holka na škole ho zná, ale ty outsiderky se na něj můžou jen podívat protože tu jsou roztleskávačky. bohužel už jsem dost velká na to, aby jsem si uvědomila, že já -outsiderka- opravdu šanci nemá. možná to mě tak mrzí.

Where to go next